Na Madeiře jsme byli s rodinou letos poprvé, ale pravděpodobně ne naposledy. Podobně to ostatně má asi většina lidí, kteří tento kouzelný ostrov navštívili: už v letištním transferu se cestující vzájemně trumfovali, kolikátá že jejich návštěva je:-D
Ačkoli severní pobřeží je chladnější, mlhavější a drsnější, méně tu svítí slunce a častěji prší než na jihu ostrova, pro milovníka přírody je to ideální výchozí bod. Navíc je tu klid. Bez nočního života, hlučících diskoték a turistických lunaparků se velmi rád obejdu. No a co zajímavého jsme tu, co se týče rostlin a přírody, viděli?
První, co návštěvníka upoutá, je obrovské množství volně rostoucích kytek, které od nás známe jen jako pokojovky. Aloe, kalokvěty, dracény, tlustice, kvetoucí rýmovníky, obrovské filodendrony… zkrátka na cokoli si vzpomenete. Zejména pobřeží a intravilán je ohromným rájem invazek ze všech koutů světa.
Naduť madagaskarská neboli “matka tisíců” (Kalanchoe daigremontiana) zde volně bují na každé zídce 
Kornoutovka (Zantedeschia aethiopica) masově porůstá zejména vlhká rumiště, opuštěné zahrady nebo příkopy okolo cest. 
Tecomaria capensis (Bignoniaceae) 
Potěchou oka je mnoho druhů krásných, leč zavlečených šťavelů (zde Oxalis purpurea) 
Vynikající ovoce lokvát (Eriobotrya japonica zde v okolí sídel polodivoce roste skoro všude. 
Vlhká údolí svědčí kolokázii (Colocasia esculenta), áronovité rostině s obludně velkými listy a až pětikilovými jedlými hlízami. 
Do lesů a křovin v blízkosti sídel intenzivně proniká jedovatý a nepříjemně páchnoucí lilek Solanum mauritianum 
Aloe stromkovitá (Aloe arborescens)
Severní pobřeží kolem São Vicente je strmé a divoce rozeklané, s bohatou květenou skal a pobřežních slanisk.
Pýchou pobřežních skalisek je endemický keřovitý hadinec Echium nervosum 
Čtyřboč rozložitá (Tetragonia tetragonoides) s dužnatými listy využitelnými jako špenát 
Šklebivec přímý (Misopates orontium) 
Skromná a hezounká silenka Silene gallica 
Gazánie (Gazanie rigens) 
Blín bílý (Hyoscyamus albus) 
Nejvýznamnějším biotopem Madeiry je samozřejmě laurisilva, stálezelený, hustě zapojený les vlhkých a teplých oblastí v subtropech. Ve třetihorách zřejmě pokrýval většinu Evropy, po velkém globálním ochlazení čtvrtohor se do dnešních dnů uchovaly pouze zlomky v klimaticky vhodných oblastech, nejvíce právě zde, na návětrných severních svazích Madeiry. Poprávu jsou tak zdejší lesy zapsány na seznam přírodního dědictví UNESCO. Na Ribeiro Frio můžete do laurisilvy vyrazit okolo levády, které protkávají celou Madeiru jako síť vodních žilek. První seznámení s dřevinami laurisilvy ovšem přinese pozorovateli hlubokou depresi: všechny vypadají skoro stejně. Až na několikátý pokus mezi nimi začne trochu rozlišovat.
Stezka podél levady 
Vavřín (Laurus novocanariensis) 
Voskovník makaronéský (Morella faya) 
Cesmína kanárská (Ilex canariensis) 
Jochovec stromovitý (Clethra arborea) 
Plané avokádo (Persea indica) 
Bizarní meřovitá mrkev Daucus decipiens 
Ohrožený endemit Muschia wolastonii z čeledi zvonkovitých 
Nepůvodní, ale pohříchu velmi hojný slizoplod Pittosporum undulatum
Fascinující je na celé Madeiře množství kryptogamů, zejména kapraďorostů.
Stromová kapradina Sphaeropteris cooperi přežila jako pravěký relikt v pralesích Queenslandu; zde zplaňuje 
Osladič makaronéský (Polypodium macaronesicum) 
Daválie kanárská (Davallia canariensis) 
Christella dentata s fialovými, jemn chlupatými vřeteny listů 
Vraneček zoubkatý (Selaginella denticulata) bohatě porůstá zastíněné, vlhké a obnažené substráty 
Vraneček Kraussův (Selaginella kraussiana)
Nad pásmem laurisilvy se rozkládá náhorní plošina Paul da Serra a taky Fanal, pastviny se staletými vavříny a duby, mezi kterými se víceméně navolno potulují stádečka skotu. Klima je zde už drsnější, prudký vítr sem od oceánu prakticky denně přináší přeháňky a bohatě nasycené husté mlhy. V nadmořské výšce nad 1400 m pak panovalo dosud úsporné předjaří; jediným kvetoucím keřem, zato však v hojném počtu, zde byl pichlavý bobovitý keř hlodáš evropský (Ulex europaeus), obletovaný ovšem už desítkami čmeláčích dělnic.
Vyfoukávané krátkostébelné trávníky vyšších poloh jsou domovem azorské mateřídoušky (Thymus caespititius)
Hlavní město Funchal oplývá množstvím nádherných parků a zahrad, jejichž návštěva je dendrologickým zážitkem. Kde jinde vedle sebe jenom tak uvidíte čtyři druhy araukárií nebo nádherný novoguinejský jehličnan damaroň? Biologickou exkurzí je i návštěva tržiště ve Funchalu. Nabízí se zde hojnost všelijakého tropického a subtropického ovoce, které lze v příznivém podnebí ostrova dobře pěstovat, a to včetně banánů nebo papáji.
Skvostem hlavního města je botanická zahrada na Monte, upravená jako nádherný volnočasový park. Zatímco děti obdivovaly plameňáky a urostlé koi kapry, mě uchvátila především sbírka proteovitých (Proteaceae). Jsou to vývojově staré, primitivní krytosemenné rostliny, některé jako by se stále nemohly rozhodnout, jestli vlastně chtějí opravdové květy, nebo mají mít šišky pěkně postaru:-) Milovníky historie jistě zaujme i fakt, že v nedalekém kostele nanebevzetí Panny Marie je pochován náš poslední panovník, rakousko-uherský císař Karel I.
Damaroň (Agathis robusta) 
Tržiště ve Funchalu 
Ani toulky vnitrozemím se rozhodně neomrzí. Prostě pohádka…
