Jak poznat naše lípy
Lípu na první pohled pozná každý. Vždyť je to náš národní strom. Na druhý a další pohled to ale začne s těmi lípami být pěkně složité. Tak třeba k tomu národnímu stromu: je to vlastně poměrně novodobý „vynález“ obrozenců, aby se vymezili proti germánskému sousedovi – do té doby byl posvátným stromem většiny Indoevropanů (Slovanů i Germánů) právě dub.
V české přírodě se přirozeně vyskytují dva druhy lip: lípa malolistá neboli srdčitá (Tilia cordata) a lípa velkolistá (Tilia platyphyllos). Nejčastěji je najdeme jako příměs v listnatých, převážně suťových nebo lužních lesích a dubohabřinách. Základní druhy lze od sebe rozlišit poměrně snadno: lípa srdčitá má listy drobnější, zcela lysé, vespodu šedozelené, s rezavě hnědými chloupky na bázi žilek. Listy jsou nápadně nesouměrné (když je přeložíte podle střední žilky, poloviny spolu nebudou lícovat), její plody (z botanického hlediska se jedná o oříšky) jsou měkké, i ve zralosti je lze snadno rozmáčknout mezi prsty. Lípa velkolistá má listy větší, často s chloupky i na líci, souměrnější, chlupy v paždí žilek jsou bílé či žlutavé, oříšky dřevnaté a tvrdé (zralé je nerozmáčknete). Oba druhy se mezi sebou též kříží, jejich kříženec se nazývá lípa obecná (Tilia x europaea) a co do uvedených znaků je někde mezi oběma rodičovskými druhy.
Až potud by bylo vše relativně v pořádku. Výše napsané platí ovšem pouze pro stromy ve volné přírodě. Stromy vysazované v městské zeleni, v parcích a uličních stromořadích jsou většinou hybridní kultivary cizokrajných druhů, často mnohonásobně křížené. Jejich určování vyžaduje specializované příručky, vycvičené oko a značné odborné znalosti a pro laika obvykle nemá příliš smysl se jím trápit. Pěkně o tom píše náš přední odborník na lípy, pan L. Hoskovec, v článku Lípy staré a nové na serveru Botany.cz.
A ještě jedna poznámka na závěr: možná jste také někdy slyšeli o „vražedných cizokrajných lípách“, které se vysazují do měst, ačkoli jsou jedovaté pro včely a čmeláky. Jedná se opravdu jenom o mýtus, škodlivé cukry (např. manóza) nebyly v jejich nektaru přesvědčivě prokázány. Mrtvolky hmyzu sice skutečně často pokrývají dlažbu pod těmito stromy, vysvětlení je ale jinde: tyto cizokrajné lípy (uvádí se především lípa plstnatá, Tilia tomentosa) kvetou později než naše, a to v době, kdy jednak začíná přirozeně vymírat první generace včelích a čmeláčích dělnic narozená na jaře, a jednak potravní nabídka je v tuto chvíli nižší než v jiných částech roku. Většina bohatých nektarodárných rostlin kvete na jaře, v časném létě nebo pak až na konci léta, a to zvlášť ve městech plných betonu, sterilních okrasných kultivarů rostlin bez hodnoty pro hmyz a s anglickými trávníky bez jediného květu. Tyhle lípy pro hmyzí nebožáky v závěru života často představují jedinou obživu, hromadně se na ně slétají a proto také pod nimi jejich život posléze hromadně končí. Panika tedy jako obvykle není na místě.
(psáno pro web Bylinky pro všechny, březen 2022, upraveno a doplněno)