Rozlišování drobných, žlutě kvetoucích jetelů a tolic není úplně nejjednodušší disciplína. Základní rozdíl mezi oběma rody je, že květy jetele po odkvetení neopadávají, ale zůstávají zaschlé na rostlině, plody tak nejsou vidět. U tolic je tomu naopak, po odkvětu zřetelně vidíme dozrávající lusky.
Běžně rozšířený jetel ladní (Trifolium campestre) má horní korunní plátek ( = pavézu) na konci zřetelně rozšířenou, tvarem připomíná lžíci od bagru. Prostřední lístek z trojice je vždy na delším řapíčku, habitus rostliny je poléhavý či vystoupavý.
Jetel zlatý (Trifolium aureum) má květy podobné, prostřední lístek je však přisedlý a rostlina má tuhý, vzpřímený stonek.
Pavézy jetele pochybného (Trifolium dubium) jsou úzké, na hřbetě s typickým kýlem. Takové malinké lodičky.
Tolice dětelová (Medicago lupulina). Vlevo si všimněte typicky zavinutých lusků.
Lusky s ostnitými výrůstky má tolice nejmenší (Medicago minima).
Tolice srpovitá (Medicago falcata) je mohutná rostlina, vzrůstem i tvarem plodů připomínající vojtěšku. S tou se ostatně často kříží, výsledný hybrid (Medicago x varia) se vyznačuje přechodnou barvou květů od špinavě žluté po neurčitě fialovou (viz poslední obrázek).