Skalníky

Skalník (Cotoneaster) je rod dřevin z čeledi růžovitých. Jsou to stálezelené nebo opadavé keře, méně často i malé vícekmenné stromy s drobnými pětičetnými květy a červenými nebo černými plody – malvicemi. Rod je taxonomicky složitý, v různých pojetích zahrnuje až 400 druhů rostoucích v palearktické oblasti severní polokoule, tedy v Evropě, Asii a severní Africe. Jejich největším druhové bohatství je v Číně a východním Himálaji, mnoho jich roste též v horách Střední Asie. V Evropě se skalníky vyskytují ve Středomoří a v širokém areálu mírného pásu včetně střední Evropy.

V Česku jsou původní skalník celokrajný (C. integerrimus) a skalník černoplodý (C. laxiflorus). Řada dalších pěstovaných druhů zde ovšem více či méně intenzivně zplaňuje – nejčastější z nich je skalník rozkladitý (C. divaricatus), navržený již na zařazení mezi naše zdomácnělé neofyty.

Skalníky patří k velice často pěstovaným okrasným dřevinám s univerzálním využitím; hlavním estetickým účinkem jsou listy, u některých druhů květy, a především bohatá násada barevných, pro člověka však nejedlých plodů. Patří k výborným medonosným rostlinám, jejich květy jsou navštěvovány hmyzem pro hojnost nektaru a pylu, na bohaté násadě plodů se živí ptactvo, které je zároveň hlavním vektorem šíření semen.

Průběžné poznámky ke zkoumání skalníků v Brně a okolí

M. Sedlák

Studiu skalníků zplaňujících na území České republiky, především tedy Brna a okolí, se věnuji již zhruba tři roky, z toho poslední rok odborněji ve spolupráci s doc. R. Řepkou (Mendelova univerzita) a ing. J. Velebilem (VÚKOZ, Průhonice). Mnohé nálezy byly publikovány v časopise Zprávy České botanické společnosti, v seriálu Additamenta ad floram, a záznamy přibývají též v Pladiasu, kde je doposud uvedeno 12 zplaňujících druhů a další tam i mojí zásluhou brzy přibudou.

Dosud jsem v Brně a jeho nejbližším okolí zaznamenal (sebral do herbáře či vyfotil na iNaturalist) 13 věrohodně určených druhů skalníků, a dalších minimálně 7 nalezených a sebraných dosud na přesné určení čeká. Počítány jsou přitom pouze druhy původní, spontánně zplanělé či vyskytující se mimo zřejmou okrasnou kulturu. Pomíjím tedy všudypřítomné půdopokryvné výsadby skalníků ze sekce Alpigeni (C. x suecicus, C. microphyllus ad.), u nichž generativní šíření dosud nebylo prokázáno, stejně jako keře pěstované v zahradách a parcích a pochopitelně též sortiment brněnských botanických zahrad a arboret– který však místy projevuje přirozenou tendenci k únikům do přiléhající intravilánové zeleně.

Zaznamenané druhy (listopad 2022):

• C. laxiflorus – původní druh, několik lokalit vesměs v rezervacích na vápencových a slepencových pahorcích východně od Brna, též PP Skalky u Přehrady, Údolí Říčky nebo Květnice
• C. integerrimus – původní druh, hlavně zaříznutá skalnatá údolí Svratky, Oslavy a Jihlavy, místy ale i společně s předchozím
• C. divaricatus – nejčastější z nepůvodních; především v městských křovinách, lesoparcích a výsadbách jehličnanů dosti hojný, často pěstován
• C. multiflorus – ojediněle vytváří veliké populace, masivně zplanělé z původních výsadeb (Židlochovice, VKP Zahrádky v Bosonohách, Juliánov); místy též pěstován
• C. hjelmqvisti – roztroušeně, např. stepní stráň Bílé hory se skalními výchozy; místy pěstován v zahradách
• C. dielsianus – zřídka, spíše polokulturní výskyty
• C. ascendens – roztroušeně, nejvíce Květnice u Tišnova, kde se jeho výskyt blíží invazi; opakovaně odtud v literatuře udávaný skalník vodorovný (Lacina 1998, Lacina et Halas 2020) zde byl nalezen jen v jediném exempláři, jedná se evidentně o záměnu
• C. horizontalis – méně častý, často zaměňovaný druh, v literatuře jeho výskyt dosti přeceňován; prokázán na Bílé hoře nebo v PP Andělka a Čertovka ve Šlapanicích
• C. veitchii – velmi hojně na Planýrce, nalezen též pod Hády v Líšni
• C. bullatus – ojediněle (lesopark Černovice, Planýrka)
• C. pangiensis – jeden zplanělý polykormon na nábřeží Svitavy v Zábrdovicích, pěstován v botanické zahradě MU na Kotlářské a v arboretu MendelU. V kultuře velmi vzácný, sbírkový druh, zplanění skutečnou raritou!
• C. nitens – zplanělá populace za plotem arboreta na tř. Generála Píky
• C. splendens – jediný exemplář u Starých zámků v Líšni, det. R. Řepka

Nutno ještě s jistotou potvrdit:

• C. fangianus / C. zabelii – těžko rozlišitelná dvojice velmi podobných a v odborné literatuře poměrně nekonzistentně popisovaných druhů; vyskytují se dosti hojně zplaněle, místy i pěstovány
• C. ignescens – pravděpodobně zplaňující populace v Jiříkovicích, VKP Loučky
• C. franchetii – generativní zmlazení na Planýrce
• C. insignis – ojediněle na Planýrce

Ve floristické literatuře najdeme rovněž údaj o výskytu „C. matrensis“ z PP Hynčicovy skály (Kuhn 1992), což je značně problematický drobný taxon z okruhu skalníku celokrajného, u něhož není zcela jisté, co má označovat (snad jakýsi přechodný typ nebo hypotetického křížence mezi našimi dvěma původními druhy).

Pozoruhodným místem co do výskytu nepůvodních dřevin, a to nejenom skalníků, ale i mnoha dalších původně okrasných druhů, je královopolská Planýrka, především její spodní část v někdejším prostoru arboreta Mendelovy univerzity, jehož plot v minulosti zasahoval cca o 20–30 m dál než dnes. V mozaice hustých sukcesních křovin, lemových společenstev a suchých trávníků se prolíná bujné generativní zmlazení s pozůstatky starých výsadeb. Prostor dosud nebyl systematicky a v úplnosti zmapován; pouze skalníků zde roste minimálně 15 druhů, za zmínku stojí např. letitý exemplář C. roseus poblíž vyhlídky.

Zajímavé zplanělé výskyty skalníků jsou rovněž v předměstské zeleni na pomezí Juliánova, Slatiny, Vinohrad a Líšně, s dosti běžným výskytem tří druhů (C. divaricatus, C. fangianus/zabelii, C. multiflorus), nebo na hřbitově v Židenicích (mnoho různých druhů, hlavně ze serie Horizontales). Tři druhy skalníků (velmi hojný C. ascendens, přimíšený C. divaricatus a vzácný C. horizontalis) invadují lesostepní stráně PP Květnice u Tišnova.

Rod Cotoneaster patří co do taxonomie ke kritickým. Většina skalníků jsou tetraploidi s převažujícím apomiktickým způsobem rozmnožování a malým podílem zbytkové sexuality; jen málo druhů je diploidních, pohlavně se rozmnožujících a schopných se křížit, nebo naopak ryze apomiktických polyploidů. Popisy a nomenklatura jednotlivých druhů a jejich akceptace se v národních flórách a různých monografiích mohou i značně lišit, o zahradnické literatuře ani nemluvě. V Květeně ČR i Kaplanově Klíči z roku 2020 nedávno objevované druhy chybějí, nebo jsou zmíněny pouze stručně „pod čarou“. Jejich studium je tedy pro botaniky skutečnou výzvou.

Odkazy a literatura

• FRYER, Jeanette; HYLMÖ, Bertil. Cotoneasters: A Comprehensive Guide to Shrubs for Flowers, Fruit, and Foliage. Portland, Oregon: Timber Press, 2009. 344 s. ISBN 978-0881929270.
• VERLOOVE, Filip: Cotoneaster | Manual of the Alien Plants of Belgium. alienplantsbelgium.myspecies.info [online]. [cit. 2022-10-05]. Dostupné online.
• DICKORÉ, Wolf Bernhard; KASPEREK, Gerwin. Species of Cotoneaster (Rosaceae, Maloideae) indigenous to, naturalising or commonly cultivated in Central Europe. Willdenowia. 2010-06-29, roč. 40, čís. 1, s. 13–45. Dostupné online. DOI10.3372/wi.40.40102.
• Halas, P., Lacina, J. (2020), Plán péče o PP Květnice na období 2020–2030
• LUSTYK, Pavel; DOLEŽAL, Jan, (eds.). Additamenta ad floram Reipublicae Bohemicae XX.. Zprávy České botanické společnosti. Roč. 57, čís. 1/2022, s. 92–98.
• Macková, Lenka & Nosková, Jana & Ďurišová, Ľuba & Urfus, Tomáš. (2020). Insights into the cytotype and reproductive puzzle of Cotoneaster integerrimus in the Western Carpathians. Plant Systematics and Evolution. 306. 10.1007/s00606-020-01684-6 (dostupné online).
• MARTIŠKOVI, Josef a Karla. Šlapanické slepence – ostrůvky teplomilné květeny. ČSOP Brněnsko, Pustiměř 2009. Zejména svazek 1 a svazek 9.
• SENNIKOV, Alexander. Taxonomy and distribution of Cotoneaster (Rosaceae) in Northern Eurasia | LUOMUS. www.luomus.fi [online]. [cit. 2022-10-03]. Dostupné online.
• Cotoneaster in Flora of China @ efloras.org. www.efloras.org [online]. [cit. 2018-11-01]. Dostupné online.
• Cotoneaster Medik. | Plants of the World Online | Kew Science. Plants of the World Online [online]. [cit. 2021-10-14]. Dostupné online.
• Cotoneaster na FloraVeg.eu
• Wikipedie